EngageInsightsNesnesitelná lehkost vyjadřování.

Nesnesitelná lehkost vyjadřování

Je to téměř dvacet let, co John Gray vydal svou knihu Muži jsou z Marsu Ženy z Venuše, ve které vtipně glosuje, proč muži i ženy občas vidí ten svět trochu jinak. Musím přiznat, že podobně se v posledních měsících cítím, když narážím na některé názorové proudy předních českých osobností či politiků.

Nepřekáží mi to, že mají odlišné názory, ale štve mě, že překrucují fakta a ohýbají pravdu. O to více mě vždy rozladí, když se toho dopouštějí vzdělaní lidé, které sledují tisíce followerů a je tedy jasné, že jejich dezinformace ovlivňují masy. Nedávné americké volby či stále probíhající situace kolem koronaviru jen podtrhují závažnost a nezodpovědnost jejich počínání.  

Ano, uvědomuji si, že žijeme v době fake news, kde fakta ztrácejí na důležitosti. Ano, uvědomuji si, že existuje mnoho organizací, které se dezinformace snaží vyvracet. Uvědomuji si také, že máme svobodu vyjadřování. Vždy jsem ale žil v domnění, že svoboda je velmi úzce propojená se zodpovědností. Pokud mi společnost dává svobodu vyjadřování, není tato svoboda vázána na zodpovědnost, že si před vypuštění článku či videa s mými názory projdu i protiargumenty, dohledám si zdroje a zvážím, jestli můj názor podporují i fakta?

Šiřitelé fake news si s tímto nelámou hlavu. Jejich cílem není hledat pravdu, ale šířit svůj názor.

Do šíření dezinformací vstupují tři hráči – jejich šiřitel, médium, přes které šíření probíhá, a nakonec čtenář samotný. Hodně se v posledních letech mluví o tom, jak si máme informace prověřovat a dohledávat jejich pravdivost. Chybí mi ale diskuse o tom, jak se chovat k lidem, kteří záměrně tyto dezinformace vypouštějí a médiích, které dezinformace šíří.   

Mají mít šiřitelé fake news zodpovědnost za to co šíří? Pokud vědomě šíříme nepravdy, je v pořádku, že za tuto činnost nejsme postihováni? Mají mít média, na kterých se nepravdy šíří, možnost tyto nepravdy cenzurovat nebo na ně upozorňovat?

Sociální sítě patří k hlavním médiím, na kterých se fake news šíří. Jejich algoritmus je nastavený tak, aby naši pozornost co nejdéle udržely a zobrazily nám tak co nejvíce reklam. Čím déle udrží diváka na své síti, tím větší výnos z reklamy generují. Takto nastavený algoritmus nerozlišuje co je pravda a co ne, ale dívá se jen na to, jaká je pravděpodobnost, že nějakému obsahu budeme věnovat svou pozornost. Sociální sítě tvrdí, že jsou jen platformou a že nejsou zodpovědné za obsah, který se na nich objeví. Není to diletantský přístup? Nemám mít zodpovědnost i za to, co se na mé platformě objevuje za informace?

Zatím je patrné, že se sociálním sítím do převzetí zodpovědnosti chce jen velmi pozvolna a aktivnější jsou vlády. Možná jste také pozorně sledovali několik slyšení Marka Zuckerberga před senátem v USA.

Představme si ale, že sociální sítě převezmou zodpovědnost za obsah a začnou obsah filtrovat, nebude se jednat o cenzuru? Kdo bude autoritou, která bude mít moc rozhodovat, co je nepravdivá informace a opačně? Pokud tuto pravomoc dostanou sociálně sítě samotné, nebudou jako soukromé společnosti podléhat zájmům a názorovým proudům svých vlastníků?

Pokud jste sledovali americké prezidentské volby, asi jste zaznamenali, že některé místní televizní stanice přerušily projev Donalda Trumpa s komentářem, že prezident používá nařčení, která nejsou podložená důkazy a tudíž nemohou takový obsah odvysílat. Stejně reagoval Twitter na některé tweety Donalda Trumpa, které skryl a označil je za nepravdivé a zavádějící.

Vidíme tu snahu médií o potlačení dezinformací, obratem se ale ozývají hlasy o cenzuře? Jak tento krok vnímalo více než 72 mil Trumpových voličů? Přijmou vysvětlení, že se jednalo o nepravdivé informace?

CNN, oproti ostatním stanicím, nechala celý projev prezidenta doběhnout do konce, aniž by do něj zasahovala, ihned po něm ale následovaly ze strany moderátora komentáře a korekce, ve kterých se snažil vysvětlit, které informace byly zavádějící a pečlivě je podkládal fakty.

Je lepší dezinformace rovnou mazat nebo je nechat proběhnout a doplnit je vyjádřeními?

Myslím, že nás podobných otázek čeká jako společnost mnoho. Možná si v budoucnu nastavíme nějaké jistící mechanismy, velmi pravděpodobně se naučíme nepravdy rychleji odhalovat a informace si ověřovat. S jedním ale můžeme začít hned. Nestačí k ověřování informací přistupovat jen jako čtenář či divák, je nutné se podobně chovat i jako jejich šiřitel. Neplatí to jen pro influencery nebo pro osobnosti, které sledují stovky a tisíce fanoušků, mělo by se to stát společenským očekáváním pro všechny z nás.

Je správné, že jako společnost máme různé názory.

Dávejme si ale pozor na dezinformace a to nejen jako čtenáři, ale i jako šiřitelé informací.